O penězích trochu jinak - pokračování 2

V dnešním článku dokončím povídání o historii peněz. A jak tedy tato půjčka na úrok fungovala? V principu úplně stejně jako dnes. 

Člověk měl v bance uloženy své zlaté a stříbrné mince. Dozvěděl se o možnosti, že mu banka může poskytnout další peníze. Proto nelenil a okamžitě se vydal do banky zjistit, kolik může za své mince dostat peněz. A bankéř mu řekl: „Máš tu tolik a tolik mincí a za to ti můžu půjčit tolik peněz. Peníze ti půjčím na určitou dobu a za tuto „službu“ mi po ulynutí sjednané doby zaplatíš určitý úrok z částky, kterou jsem ti půjčil. Zlaté a stříbrné mince si ponechám jako záruku, abys mi vrátil půjčené peníze. Když peníze nevrátíš, mince si ponechám. Už nebudou tvoje, ale budou moje.“

Na první pohled je vše v pořádku. Bankéř poskytl „službu“ a nechal si za ni zaplatit. Problém byl ale v tom, že v bankách bylo uloženo určité, konečné množství zlatých a stříbrných mincí a mezi lidmi tedy bylo pouze určité, konečné množství peněz. Bylo proto zákonité, že když někdo bankéři přinesl vrátit peníze včetně úroku, tak částka ve výši úroku pak mezi lidmi chyběla. Pak bylo otázkou času, kdy se objeví první člověk, který nevrátí bance peníze. Banka si pak přivlastnila jeho zlaté a stříbrné mince. Přešly do majetku banky.

A bankéř si řekl - mince jsou nyní moje, už je nikomu nemusím vydat. A proto v této hodnotě můžu půjčit další peníze. A tím vznikl fenomén dluhu. A došlo tím k dalšímu znehodnocování peněz. Přestože bylo v bankách uloženo určité množství zlatých a stříbrných mncí, banka půjčovala do oběhu stále nové a nové papírové peníze. Vynálezem papírových peněz se tedy vše velmi zjednodušilo. Pouze stačilo vytisknout více papírových peněz. Nebo vytisnout bankovku s vyšší nominální hodnotou.

Peněz rychle přibývalo. Spirála znehodnocování peněz se rychle roztáčela. Až do té doby než jich bylo v oběhu příliš mnoho. A mezi lidmi vznikla nedůvěra k penězům. Objevil se průvodní jev takového stavu, kterému říkáme hyperinflace. Co s tím? Chytré hlavy opět přemýšlely a vymyslely „měnovou reformu“. Je to jednoduché. Staré bezcenné papírové peníze vám, lidem, vyměníme za nové papírové peníze, které budou mít novou hodnotu. Vyměníme je v poměru 1 ku X. A tím pádem opět došlo k ožebračení široké masy lidí.

Široké masy protestovaly, ale po určité době se situace uklidnila. Ale inflace zůstala. Opět konat své zničující poslání – znehodnocování peněz. Až do té doby, než to opět „prasklo“. A byla nová „měnová reforma“. A tak se až do dnešních dnů tato situace opakuje. Tisknou se další a další papírové peníze. Mezi lidmi je obrovské množství papírových peněz, které nemají žádnou hodnotu. Známkou tohoto trendu jsou bankovky stále s vyšší a vyšší nominální hodnotou.

Takový stav je neudržitelný. Ve velmi krátké době opět dojde k hyperinflaci. Opět bude provedena měnová reforma. Opět bude ožebračena obrovská masa lidí. Dá se tento stav nějak řešit? Dá se tento stav řešit jinak než měnovou reformou?