Všichni jsme něčí děti - pokračování

V předcházejícím článku jsem psal o výchově dětí v rodině, o různých názorech rodičů a prarodičů na výchovu dětí. A postupně vidíme, že se „chyby“ ve výchově dětí neustále opakují. Jsme jednoduše „nepoučitelní“.

Tento model rodiny můžeme přenést i na společnost. To co se odehrává „v malém“ v rodině, to se také odehrává „ve velkém“ ve společnosti. My, obyvatelé této země jsme „děti“, politici, které volíme, jsou naši „rodiče“.

My, než se jako děti narodíme, si své rodiče také volíme. Vybereme si takové, kteří nás vychovají tak, abychom na tomto světě splnili „svůj úkol“. A když se to pak v našem životě nějak „zvrtne“, nemáme možnost již svou volbu změnit.

My, jako voliči, si také vybíráme své „rodiče“ - politiky. Zde však máme tu „výhodu“, že si po uplynutí určité doby, můžeme vybrat „rodiče“ jiné. Je to opravdu výhoda? Proč tedy této možnosti tedy nevyužijete? Proč, když naši politici nenaplní vaše očekávání, příště nevyberete politiky jiné!?

Když nás potřebují, tak nám slibují všechno možné, spíše všechno nemožné. A vy jim uvěříte. A až usednou do svých měkkých křesel, okamžitě zapomínají co nám slíbili. Nastane kolotoč zákazů, příkazů, nařízení, omezování apod.

Uplyne doba jejich vládnutí a přijde okamžik nové volby. A co se stane? Nic. Opět si vyberete „rodiče“, kteří vás v minulosti zklamali. Stále dokola opakujete tutéž chybu. Jste nepoučitelní. Nebo si opravdu zasloužíte takové „rodiče“!

A pak je tu ještě „mlčící“ většina. 70% lidí, kteří se doposud nevyjádřili. Co jsou to za lidi? Jsou spokojeni s tím jak nás politici „vychovávají“? Nebo je jim úplně jedno, co se ve společnosti děje? Nebo již rezignovali?